Opavský bezdomovec

Pokud jste někdy procházeli po chodníku kolem supermarketu Albert v Opavě Kateřinkách, nemohli jste přehlédnout houf bezdomovců, kteří často posedávají před vchodem do prodejny a popíjejí to nejlevnější krabicové víno. Pracovníci ostrahy supermarketu mají za úkol mimo jiné i tento nešvar před svou prodejnou netrpět a měli by důsledně zajišťovat, aby si tito nezvaní ptáčkové letěli hledat své hřadélko někam jinam a neobtěžovali zde svým zjevem, pachem a hlučným chováním ostatní nakupující spoluobčany.

Na chodníku před Albertem

bezdomovec_1Jednoho slunného listopadového dne jsem si vybral z řad těchto bezdomovců kandidáta na rozhovor a rozhodl se ho vyzpovídat. Zajímal mě konkrétní příběh člověka na sociálním dně společnosti a především to, jak obtížné či naopak jednoduché je v dnešní době stát se oficiálně bezdomovcem. Na tuto otázku mi pan Josef, jak se mnou vytipovaný bezdomovec jmenoval, odpověděl: „Jednoduše…“ Stačí prý mít partnerku, která vlastní svůj byt, a která se po několika letech společného soužití jednoho krásného dne odstěhuje ke svému milenci, svůj byt obratem prodá, a vy se ocitnete rázem na chodníku, protože ztrácíte právo nájmu k tomuto bytu. Pokyvuji na to hlavou, jako že tady zřejmě nelze nic namítat, protože partnerské vztahy bývají nevyzpytatelné.

ČTĚTE TAKÉ:  Trochu zbrklé poprvé

Ale co dál?„, ptám se. „Co práce?“ Dozvídám se, že s těžkou cukrovkou jej nikam nepřijmou, protože zaměstnat těžce nemocného člověka si dnes nikdo „na triko“ nevezme. Na důkaz svých slov si pan Josef vyhrnuje špinavou bundu, otáčí se ke mně zády, a já tak mám možnost vidět přístroj na automatické dávkování inzulínu, který má na sobě připevněn. Ani zde tak nemám příliš nabito k tomu, abych na jeho argumenty mohl něco smysluplného namítnout.

Špína a zápach

Jelikož špinavý vzhled i zápach jsou u pana Josefa nepřehlédnutelné, snažím se triumfovat alespoň dotazem, proč nezvolí mnohem kultivovanější životní styl a místo spaní někde venku ve křoví či pod schody ve vchodě panelového domu nepřespává raději v azylovém domě, kde by měl denně alespoň teplou sprchu a čistě povlečenou postel. „Mezi tu sebranku já nejdu!„, kontruje pan Josef okamžitě. Popisuje mi pak, jaké poměry a vztahy mezi bezdomovci v Opavě panují. Že se nikdo neštítí ničeho. Že jeden druhého ve spánku okrade bez uzardění.

bezdomovec_2V opavském azyláku prý vládne skupinka bezdomovců, kteří si nechali udělat druhé klíče od všech skříněk, které pak potají ostatním spolubydlícím v noci vykrádají. Když se o těchto praktikách dozvědělo vedení azylového domu, argumentovali údajně tím, že je to nezajímá, protože ve skříňkách stejně nemají bezdomovci co nechávat cennější věci.

ČTĚTE TAKÉ:  I zmoklé čarodějnice mohou létat

Z toho všeho, co se dozvídám, mi do smíchu rozhodně není. Pan Josef má v očích slzy. Když se ptám, jestli se nemůže obrátit o pomoc na svou rodinu, rozpláče se naplno. Je totiž úplně sám. Máma i táta jsou dávno mrtví.

Nezvratný osud

Můj poslední dotaz, jestli je pití opravdu to nejlepší, co se dá v takové situaci dělat, však už i mně samotnému připadá poněkud nepatřičný. Pan Josef mi však dává pohotovou odpověď i na tuto otázku. Je to prý takový zvláštní stav cílené sebedestrukce. Neví, jak z toho všeho uniknout ven a zároveň se mu čím dál víc ani uniknout ven nechce. Je to prostě příliš velký náklad pro jednoho osamoceného člověka. Jen tiše pokyvuji hlavou, protože mám v tu chvíli pocit, že mu rozumím…

A co si o zaslouženém či naopak nezaviněném osudu našich bezdomovců myslíte vy?

Redakční tým magazínu Provoněno. Píšeme pro vás o vaší OPAVĚ a jejím okolí.

Napsat komentář

Starší příspěvky:
Opava hudbou provoněná

Přátelé, čtenáři, dovolte abych se vám prvně představil, jmenuji se Roman Aust, je mi 32 let a věnuji se hudební...

Zavřít